Megatrendy a velké společenské výzvy

Globální změny klimatu jsou dlouhodobě jedním z nejnaléhavějších témat současné politiky. Projevy klimatické změny se prohlubují; jedná se především o extrémně vyšší teploty ve středních zeměpisných šířkách, oteplení nejchladnějších dnů, růst počtu horkých dnů a nárůst hladiny moří. Absence celospolečenské odezvy, jako např. změna chování lidí, dekarbonizace energetiky nebo omezení produkce skleníkových plynů, povede k neodvratitelným dopadům ohrožujícím život na Zemi (např. nárůst přírodních pohrom, tlak na migraci, vnitřní vysídlení, zdravotní rizika).

Většina suchozemského a mořského prostředí je ovlivněna lidskou činností s negativním dopadem na stabilitu ekosystémů, biologickou rozmanitost a kvalitu životního prostředí. Tyto vlivy lidské činnosti nadále rostou. Vývoj směřuje k pokračující degradaci ekosystémů Země a snižování jejich zásobovací, regulační, kulturní a podpůrné služby, což negativně ovlivní život a životní úroveň společnosti. Mimo primární biologické škody jsou očekávány dopady jako hromadění odpadu a toxických látek, škody na lidském zdraví, degradace půdy, zvýšené riziko přírodních pohrom a narůstající nerovnosti, chudoba a migrace.

Světová poptávka po přírodních zdrojích se během 20. století zdesetinásobila, ve srovnání s rokem 2010 se do roku 2050 očekává růst o dalších 100 %. Celosvětová výroba a spotřeba stojí na využívání přírodních zdrojů způsobem, který je neudržitelný a který má destruktivní dopady na planetu. Klesá množství obnovitelné sladké vody, zhoršuje se předvídatelnost vodní dostupnosti a roste odběr vody pro průmysl. Pravděpodobně vzroste také problém potravinové bezpečnosti. Problémem může být také další rozvoj těžby nerostných surovin, šíření nebezpečného odpadu, růst ploch orné půdy i klesající výnosy ze zemědělství.

Do roku 2050 pravděpodobně vzroste spotřeba energie o téměř 50 %, z čehož většina růstu bude pocházet z Asie. Energetika dnes produkuje přibližně 60 % celkových celosvětových emisí skleníkových plynů a přispívá tak ke klimatické změně i nedostatku vody. Zároveň 1,3 miliardy lidí stále nemá přístup k elektřině. Budoucí poptávka po energii bude pravděpodobně pocházet hlavně ze zemí mimo OECD a růst bude ovlivněn i vlivem populačního růstu. Nadále poroste poptávka po konvenční ropě a plynu, který bude nahrazovat uhlí. Pravděpodobně se změní koncept států jako vývozce energie. Důležitou otázkou bude rychlost, jakou poroste užívání elektrických vozidel a vývoj nových paliv pro letectví a lodní dopravu. Pro dekarbonizaci energetiky bude potřeba také změna na úrovni chování spotřebitelů. Růst obnovitelných zdrojů může způsobovat i geopolitickou nestabilitu.

V roce 2050 by světová populace měla dosáhnout téměř 10 miliard, růst bude však asymetrický a v některých oblastech bude populace klesat. Zároveň může docházet k asymetrickému růstu urbanizované populace, což může způsobovat např. přenos nemocí následkem hustoty zalidnění nebo nové problémy při zajištění potravinové bezpečnosti, přístupu k vodě i dostupnosti energie. Může dojít ke zpomalení nebo zastavení procesu snižování extrémní chudoby a prohlubování ekonomických nerovností. Bude možné pozorovat tlak na udržitelnost penzijních systémů i zvyšující se důraz na sociální jistoty. Stárnutí, migrace i oslabování sociální koheze mohou mít významné politické dopady a determinovat geopolitickou pozici mnoha států.

Úroveň zdraví je na historickém vrcholu, v budoucnosti však bude nutné řešit výzvy jako je snížení rostoucích nerovností v přístupu ke zdravotní péči a zajištění dostatečné péče o fyzické i psychické zdraví. Souvisejícími problematikami bude zajištění spravedlivého přístupu k pitné vodě i ke kvalitní a vyvážené stravě, snížení počtu hladovějících lidí a proaktivní řešení zdraví v souvislosti se stárnutím populace.

Význam vzdělávání v následujících letech poroste. Výzvou na globální úrovni bude zamezit nárůstu nerovností v přístupu ke vzdělání. Stále palčivějším tématem bude zajištění holistického přístupu pro vývoj jednotlivce jako etické, tvůrčí, kulturní a kriticky smýšlející osobnosti i jeho zapojení do občanského života ve společnosti, která bude čelit mnohým výzvám. Z hlediska budoucnosti práce bude hlavní výzvou adaptovat vzdělávací systém tak, aby byl schopen znalostně i dovednostně připravit studenty na nové požadavky trhu práce, digitalizaci a nabízel relevantní možnosti celoživotního vzdělávání. Fungování organizací i společnosti bude pravděpodobně čelit výzvě, jakou podobu by měla mít lidská spolupráce při stále větší roli technologií a potřebě udržitelnosti.

Je očekáván absolutní nárůst počtu migrantů v návaznosti na růst populace. Posilovat bude migrace mezi Jihem a Jihem, regionální migrace, ale i další nové migrační toky. Západní Evropa už možná nebude primárním cílem migračních toků. Stav zkomplikují těžko předvídatelné situace jako ozbrojené konflikty, geopolitické změny, přírodní katastrofy a dopady klimatické krize. Chronická nestabilita bude dalším tlakem na migraci. Výchozí země mohou být ohroženy odlivem kvalifikovaných pracovníků. Cílové země mohou očekávat pozitivní ekonomické přínosy a příležitost v boji o talenty na globální úrovni. Budou ale pravděpodobně také čelit vysokým nákladům a mnohým výzvám spojeným s integrací migrantů.

Populace žijící ve městech s více než 50 000 obyvateli se zdvojnásobila z 1,5 miliardy (1975) na 3,5 miliard (2015) a očekává se růst k 5 miliardám do roku 2050. Globální růst urbanizace se však zpomaluje a velká většina lidí bude žít ve městech do 1 milionu obyvatel. Urbanizace je jedním z řešení pro udržitelný ekonomický rozvoj, nicméně dnešní města stále vytvářejí tlak na životní prostředí a mohou být více zranitelná v důsledku klimatických změn. Rostoucí politický a ekonomický význam velkých metropolitních oblastí může podporovat nerovnoměrný růst a prohlubovat nerovnosti. Zvýšená hustota obyvatelstva může vytvářet nová zdravotní rizika, další tlak na infrastrukturu, i rizika spojená s neformálními formami bydlení.

Globálně jsou pozorovány změny společenských hodnot, zejména pokračující přesun od kolektivity k individualismu, změny v rodinných strukturách, klesající důvěra společnosti v instituce a transformace umění. Změny v rámci světového řádu, konflikty, nestabilita, klimatická a environmentální krize mohou vést k existenčnímu ohrožení některých kultur nebo jejich homogenizaci. V oblasti etiky přinesou nové výzvy především umělá inteligence a informační technologie, jelikož rozpoznání pravdy a nepravdy bude čím dál náročnější.

Tempo růstu ekonomik se bude zpomalovat celosvětově zejména z důvodů demografických změn. Zároveň bude klesat i tempo růstu produktivity práce, což může negativně ovlivnit životní podmínky v rozvinutých ekonomikách. S rozvojem asijských států jako Čína a Indie se přesouvá těžiště světové ekonomiky na východ a bude tak klesat podíl rozvinutých západních ekonomik na globálním HDP. Bude tedy výzvou zajistit, aby se rozvinuté ekonomiky přizpůsobily slabšímu růstu a zároveň zachovaly současnou vysokou úroveň životních podmínek, chránily demokratické zřízení a otevřely dialog s rozvíjejícími se ekonomikami v rámci mezinárodních institucí, aby byly implementovány regulace a dohody s cílem zvýšit udržitelnost a resilienci ekonomického systému.

Celosvětová rostoucí spotřeba, populační růst, plýtvání jídlem, materiálem, oblečením a jinými zdroji jsou jedny z příčin nárůstu environmentální zátěže. Z důvodu měnící se charakteristiky spotřeby i nároků klientů bude klíčové zajistit, aby byla spotřeba uspokojena eticky, environmentálně a ekonomicky udržitelnými prostředky, a aby docházelo ke snižování rizik rostoucí zadluženosti.

V rozvíjejících se zemích byly signifikantně sníženy počty osob žijících v extrémní chudobě, což vedlo k vzestupu globální střední třídy. Ta nicméně zůstává nadále ohrožena chudobou a dochází ke zvyšování vnitrostátních nerovností. Navíc vznikají nové formy nerovností v souvislosti s přístupem k novým technologií. Bude třeba implementovat efektivnější mechanismy sociálních politik a snižovat příjmové i genderové nerovnosti ohrožující ekonomický růst a sociální soudržnost.

V budoucnu bude pokračovat trend změny podoby moci a přesouvání od několika hlavních mocenských center (USA, EU, Čína a Rusko) směrem k větší vzájemné závislosti a multipolárním vztahům. Takový svět s sebou přinese ekonomické i bezpečnostní výzvy, nestabilitu, asymetrické konflikty, zintenzivnění soupeření v nových oblastech a častější útoky v kyberprostoru. Nejspíše dojde ke zvyšování důležitosti indicko-pacifického regionu a obratu k novým regionům (např. nárůst zájmu o oblast Arktidy). Klíčová bude efektivita rozvojové spolupráce i tlak na větší roli EU a proměnu její institucionální struktury.

Stávající podoba institucionálního rámce liberální demokracie se spolu s dosavadním způsobem vládnutí dostává pod tlak, který při absenci reforem může vyústit až v jejich postupnou erozi, což může představovat jak hrozbu, tak i příležitost reformulovat současný způsob vládnutí. Očekává se vzestup antisystémových stran, kooperace mezi soukromým a veřejným sektorem, vznik nových společenských skupin a tlak na sociální kohezi. Problematická bude rovněž setrvale klesající volební účast.

Konflikty budoucnosti budou vedeny z nových důvodů, novými aktéry, novými zbraněmi a budou asymetrické. V budoucnu se dá očekávat nárůst hrozby kybernetických útoků a kybernetického organizovaného zločinu. Možným důsledkem změny charakteru konfliktu bude znejasnění hranice mezi válkou a mírem. Související výzvou je zhoršování informační infrastruktury, jejíž kolaps by způsobil chaos. Mezi bezpečnostní hrozby budoucnosti dále patří klimatická změna, mezinárodní konflikty, migrace, zneužití biologických, chemických či jaderných technologií nebo pád institucí v důsledku globální nestability.

Vývoj technologií zrychluje a výdaje do výzkumu a vývoje celosvětově rostou a ustalují nové modely financování vědy a výzkumu. Otevírají se tak nové možnosti a příležitosti pro státy a firmy, které tímto způsobem mohou hrát významnou roli v adresování velkých společenských výzev. Nicméně přetrvávají obavy ohledně schopnosti států nasměrovat inovace skrz veřejné financování a proto lze očekávat prohloubení rozdílů mezi zeměmi. Další důležitou výzvou pro vědecké systémy bude financování a nastavení inter a trans disciplinárních programů pro vědu a výzkum.

Digitalizace a automatizace lidské práce se zrychluje jak kvantitativně (automatizuje se více pracovních míst) tak i kvalitativně (automatizují se složitější úkoly). Tento trend slibuje zásadní zvýšení ekonomické produktivity, ale přináší také nové společenské výzvy a obavy. Zásadní roli může hrát nerovnost dopadů automatizace na různé segmenty ekonomiky, prohloubení ekonomické nerovnosti mezi státy a rostoucí technologická nezaměstnanost. Digitalizace může mít také důležité dopady na soukromý i společenský život. S digitalizací rostou i kyber-bezpečnostního rizika a s příchodem obecné umělé inteligence možná existenciální rizika pro celé lidstvo.